Zajímavosti z Technického muzea v Brně

DÍL 2. – Jak se Viktorovi podařilo ohromit svět

To se vám jednou narodil chlapeček. Ano, vím, ono děti se rodí pořád, ale tomuhle chlapečkovi daly do vínku sudičky technické nadání, chytrost, houževnatost, a také velké trápení. Snad to poslední mu předpověděla  sudička, která se ten den necítila příliš dobře a měla špatnou náladu. Tatínek Kaplan, úředník na železnici, a maminka Kaplanová, žena v domácnosti, mu dali jméno Viktor Gustav Franz. Ale řikali mu Viktorek.

Viktorek se narodil v době, kdy Graham Bell zkonstruoval první telefonní přístroj, o  žárovce se mluvilo jen mezi specialisty a o takovém běžném přístroji, jako je dneska rádio, obyčejní lidé nevěděli. Uprostřed alpské přírody rostl malý Viktorek jako z vody. Miloval hory a vodní toky. Rád pozoroval vodu a se svým kamarádem postavil nespočet vodních kol. Vůbec to byl šikovný a zručný hošík. Tak například si z gumové pláštěnky, krabice od bot, čočky a šroubu postavil svůj vlastní fotoaparát, který opravdu fotil!


Neměl valný zájem o školu, i když fyziku a matematiku zvládal výborně. Ovšem dějepis či jazyky mezi jeho silné stránky nepatřily. Ale nakonec odmaturoval. Po  gymnáziu nastoupil na Vysokou školu technickou ve Vídni. Tady už studoval bez problémů a protože mu škola šla, jak se říká, od ruky, měl spoustu volného času. Tak třeba založil karetní tarokářský spolek, hrál tenis a výborně bruslil. Hodně jezdil na kole a obzvláště miloval vysokohorskou turistiku. Po pěti letech se z něj stal pan inženýr Viktor Kaplan a vykročil do světa dospělých. Nastoupil do své první práce, do firmy, která vyráběla dieselovy motory. Netrvalo dlouho a zkonstruoval vylepšený motor. Svým vynálezem se netajil a uveřejnill jej bez vědomí svého zaměstnavatele a dostal výpověď. Se svým novým motorem neuspěl ani na vídeňské vysoké škole.
V té době si jej všimli v  Brně. Nabídli mu místo na Německé technické vysoké škole. Kaplan se přestěhoval a konečně se  mohl věnovat výzkumné činnosti. Vybral si palčivý problém tehdejší doby –jak lépe využít sílu vody k výrobě elektřiny. Tenkrát už totiž žárovky nahradily petrolejové či plynové lampy a potřeba elektřiny se zvyšovala. Velké společnosti vydávaly spoustu peněz na tento výzkum. Kaplan neměl ani peníze, ani vybavené laboratoře. Pro své pokusy využíval, co měl po ruce. Třeba železná kamínka, vanu v bytě pod Špilberkem, kde bydlel. Ale laboratoř mu chyběla. Škola mu vyšla vstříct a dovolila mu zařídit si ji v prostorách sklepa.  Zatímco v zahraničí vědci přemýšleli nad daným problémem ve velkolepých výzkumných odděleních, Viktor Kaplan ve své nevelké laboratoři se svým asistentem Slavíkem vymýšleli a vyráběli zařízení pro svůj výzkum, zkoušeli, měřili, počítali a přepočítávali a zase zkoušeli a ověřovali a měřili a zase počítali a opět zkoušeli a tak pořád dokola až…

Viktor Kaplan pozval do Brna významné výrobce vodních motorů, aby jim představil svůj převratný vynález – novou turbínu. Přijeli  technici z Francie, Švédska, Norska, Německa, Švýcarska, Spojených států amerických a Ruska. Přijeli a viděli, ale pochvaly se Kaplan nedočkal. Začala se naplňovat předpověď poslední sudičky. Mezi vynálezcem a mocnými podniky vzplála válka. Nemohly připustit, že Viktor vynalezl něco, nad čím oni bezúspěšně bádali.  Kaplan stále tvrdě pracoval a při tom musel řešit útoky ze strany velkých firem. Z toho všeho těžce onemocněl, určitou dobu nebyl schopný pohybu a ze své nemoci se pomalu zotavoval.
Až po letech říšský soud v Lipsku přiznal Viktoru Kaplanovi 280 patentů v 27 státech. Kaplanův vynález – Kaplanova turbína -– se konečně dočkala světového uznání. Dodnes ji využívají elektrárny po celém světě. A málokdo ví, že k jejímu vynálezu došlo ve sklepení jedné vysoké školy v Brně.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *