Zajímavosti z Technického muzea v Brně

DÍL 1. – Kterak přišlo světlo do divadla

To bylo tak. Jak víme, když zajde sluníčko, nastane tma. Tma, která nás obklopí a nic nevidíme. To se nám nelíbí. Lidé dávno pradávno zjistili, že tmu rozsvěcuje oheň. Že kromě tepla přináší také světlo. A protože lidé jsou zvídaví a vynalézaví, začali přemýšlet, jak si hluboké noci osvětlit. Začali svítit loučemi, které se daly přenášet. Potom svícemi. Ti, co byli hodně chudí, svítili třiskami ze dřeva. A pak si lidé vymysleli lampy na petrolej. A plynové lampy. Ale to nebylo pořád ono. A víte proč? Protože lidé ještě nepotkali elektřinu. Byla všude kolem, ale nikdo o ní nic nevěděl.
Jak šel čas, chytří pánové zkoumali přírodu. Pozorovali, co se v ní děje. Přemýšleli. Dělali pokusy. A  zase přemýšleli. A elektřinu objevili. Zjistili, že umí rozžhavit drátek a on svítí. Drátek dali do baňky, kde nebyl vůbec žádný vzduch. A drátek svítil a svítil a svítil… Několik dlouhých hodin a jeho světlo připomínalo světlo od sluníčka.
Ale lidé se toho nového světla báli. Nevěřili mu. My lidé to tak máme. Nové neznámé věci nám nahánějí strach.

No a tak to bylo i světlem v divadlech. Lidé vždycky rádi chodili do divadla. Určitě i vy jste už někdy v divadle byli. Můžete tam vidět to, co v životě jenom tak nespatříte: třeba víly, vodníky, anebo princezny, taky čerty a dokonce i ježibaby s jejich chaloupkou, která se dá jíst, protože je z perníku. A taky Karkulku, co babičce nese košíček plný jídla. A teď před Vánocemi dokonce i živého Louskáčka. A v těch divadlech svítily třeba svíčky, anebo plynové lampy. Bylo tam velké horko a občas tam i hořelo! To když třeba foukl větříček a oheň z lampy či svíčky přeskočil na oponu nebo kulisy. To pak byl malér. Začalo hořet jeviště a pak hlediště a diváci utíkali ven, aby neuhořeli. Vznikl zmatek, těžko se dýchalo. A někdy se i stalo, že takové divadlo i dočista shořelo. Úplně na prach a muselo se stavět znovu.

Ve městě Brně se jednou rozhodli, že si postaví nové divadlo, úplně moderní, kde nebude hořet, ale přitom tam bude spousta světla, aby bylo vidět do všech koutů. A radili se a radili. Nakonec si řekli: „Nebudeme strašpytlové. Celé divadlo necháme osvětlit elektřinou. Nakoupíme spoustu žárovek a pozveme někoho chytrého, aby nám s tou elektřinou a elektrickým vedením pomohl.“
V té době žil v Americe pán jménem Thomas Alva Edison. Byl to tuze chytrý pán. Měl velkou firmu, ve které vyráběl žárovky a zařizoval vše, aby ty žárovky svítily. I napsali z Brna do Ameriky a pan Edison souhlasil. Ale přijet nemohl. Byl totiž velice moc zaměstnaný. Poslal svého asistenta, který se jmenoval Francis Jehl. Ten přijel a dohlédl na to, aby v divadle bylo vše správně a aby v něm svítila elektřina, tak jak si to v Brně představovali.

To bylo slávy, když v Brně divadlo otevírali. Psalo se o tom v novinách po celé Evropě. Lidé se přijížděli podívat na ten div – první divadlo v celé Evropě, které úplně celé svítilo na elektřinu! Žádná svíčka, žádná plynová lampa.  To tu ještě opravdu nebylo! A jak krásně je tu vidět. Obrovský lustr plný žárovek rozsvítil všechny temné kouty…

Bylo, nebylo, říká se v pohádkách. Ale v Brně bylo, protože tohle divadlo tu stojí dodnes. Jmenuje se Mahenovo divadlo a jezdí kolem tramvaje a chodí lidé a ani nevědí, že tohle divadlo bylo první v Evropě plně osvětlené elektřinou. A když vejdete dovnitř, pod hlavním schodištěm uvidíte malou vitrínu. V té je podobizna pana Thomase Alvy Edisona, je tam i jeho žárovka a další věci, potřebné k tomu, aby světlo svítilo. A všechno je to z doby, kdy pan Edison žil a kdy se lidé teprve s elektřinou seznamovali. Tahle vitrína návštěvníkům připomíná, že divadlo a vynálezy techniky patří k sobě.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *